Osudy v soukolí totality

Nakladatelství SPOL – Barrister a Principal se aktuálně snaží o systematické vydání díla českého historika Karla Kaplana, který je nestorem bádání o období komunistické totality. Jedná se o reedice, ale vycházejí i některé nové práce, které využívají bohatého materiálu pro poněkud jiný pohled na období 1948 – 1968. Jedním z aktuálních svazků je právě první vydání v rámci edice „Kronika komunistického Československa“, a to dvojportrét „Klement Gottwald a Rudolf Slánský“. Autor se v tomto obsáhlém díle snaží postihnout osudy (ale i povahy) dvou významných představitelů počínající komunistické totality, z nichž jeden se stává obětí největšího politického procesu směrováno dovnitř KSČ na konci roku 1952, druhý ho nepřežil o mnoho měsíců déle, když umírá v březnu 1953 brzy po Stalinově smrti.

Karel Kaplan věnuje velkou pozornost zejména období 1948 – 1953, byť v případě Klementa Gottwalda se mu daří přece jen o něco podrobněji nahlížet do jeho osudů ještě před rokem 1938. Zároveň věnuje velkou pozornost přerodu opozičního politika první republiky v „státotvorného muže“ moskevského vedení, který prakticky diriguje poválečný vývoj Československa. Významnou roli zde hraje i postoj k samostatnosti slovenského národa a události spojené se Slovenským národním povstáním. Největší pozornost autora je přesto věnována období jeho prezidentského působení po roce 1948 a především vnitrostranické situaci. Velmi podrobně se zaměřuje na Gottwaldův strach z Moskvy a osobně ze Stalina, což bylo také jednou z klíčových příčin jeho souhlasu a následného aktivního přístupu k politickým procesům vůči vlastním přátelům a straníkům. Stejně tak věnuje Kaplan pozornost jeho osobní – zdravotní situaci, Gottwaldově sklonu k alkoholu, což bylo mnohokráte probíráno i v rámci stranických grémií té doby. Text je uzpůsoben čtivější formě, kdy jsou konkrétní citáty ze schůzí obsáhleji citovány přímo v textu. Téměř na minutu je potom zpracováno umírání prvního dělnického prezidenta, včetně následných reakcí. Na závěr představuje Kaplan i „druhý život“ Klementa Gottwalda, a to jeho glorifikaci na jedné straně, na druhé straně i neúspěšný pokus o vnitrostranické vypořádání s kultem osobnosti na počátku šedesátých let.

Rudolf Slánský je představen především v období 1945 – 1952, zásadně pak především v souvislosti s politickým procesem, jehož se stal obětí. Tomuto portrétu, narozdíl od Gottwalda, přece jen trochu schází kontext předchozích let a čtivosti a zajímavosti osudů Slánského ve vězení je dána přednost. A tak můžeme podrobně sledovat pád jednoho z nejmocnějších mužů komunistické totality od chvíle přechodu z postu generálního tajemníka na pozici místopředsedy vlády, přes zatčení až k pobytu v cele a k samotnému procesu. Kaplan využívá nalezených hlášení nasazeného spoluvězně, aby ilustroval nálady Slánského ve vězení a samotný proces výslechů. Stejně tak se snaží podrobně rozkrýt reakce tehdejších nejvyšších činitelů na šokující konstrukci politického monstrprocesu.

Karel Kaplan i v tomto díle prokazuje skutečně mimořádnou znalost archivního materiálu, ze kterého skládá obrazy osudů dvou nejmocnějších mužů po roce 1948, zároveň ukazuje i skrytou tvář této moci – Gottwaldův strach, alkohol i slabost umírajícího muže v březnu 1953, Slánského neoblíbenost uprostřed „svých straníků“ končící až jeho obětováním v systému politických procesů na konci roku 1952. Proto jsou oba nejen tvůrci a viníky, ale zároveň i oběťmi vlastních kroků, jejichž konce nedokázali dohlédnout. Tento pohled není ve zpracování totalitních dějin naší země obvyklý a klade před čtenáře další otázky po charakteru tehdejší doby. Jako základní jmenovatel vývoje po roce 1948 totiž odhaluje strach, a to bez ohledu na perzekvované, ale i perzekvující…