Kniha o politice, jaká má být

Kniha politologických úvah na téma charakteru české politiky v mnohém překračuje rámec „normativní politologie“, slovy autora: „…tato práce není přísně vědecká, ale z mých vědeckých prací vychází.“, zároveň překračuje i prostor české politiky. To zejména v oblastech zabývajících se evropskou integrací, problematikou regionálních problémů v Evropě či „odkazu“ nacismu a komunismu v dnešním veřejném prostoru.

Kniha je rozdělena do dvou částí: I. Politická každodennost a idea demokracie, II. Obrana demokratické politiky. V první části sice zpočátku vychází z aktuálních událostí na české politické scéně (pád vlády v době vedení Rady Evropy 2009, úřednická vláda, volby 2010), následně se však dostává k obecnějším otázkám., Předně varuje před opouštěním politické angažovanosti ze strany široké veřejnosti, ale především jejích elit. Abych opět citoval: „…ztrátou zájmu intelektuální, kulturní a podnikatelské elity o aktivní politiku se v ní vytváří větší prostor pro to, aby v rámci soutěže uspěli méně kompetentní lidé.“ Dále se autor snaží popsat role, které by politika neměla zastávat. Setkáváme se tak se stručnými úvahami nad tématy, že politika nemá být nepřetržitým hlasováním, zábavou, obchodem, byrokracií, účetnictvím atd. Jedná se o určité desatero, které se snaží postihnout největší nebezpečí v aktuální nebezpečné transformaci politiky. Výrazné je především varování před propojení politiky s byznysem, vedle toho je akcentována určující role médií či rovnostářský návrat k jisté zrádnosti referend na jakékoliv téma. Závěrem první části se Petr Fiala věnuje ztraceným pojmům (národ, vlast) i ideálům, které byly ještě v minulých desetiletích politikou artikulovány a pro některé občany našich států představovaly i hodnoty, za které je možné položit život.

Druhá část knihy je uvozena jistým paradoxem spojení společnosti úspěchu na jedné straně a společnosti plné frustrací a nebezpečí na straně druhé. Tento „paradox úspěchu“ je pro autora velkým vykřičníkem, zejména ve spojení s politickou korektností zamlčování skutečných problémů. V parafrázi na známé přísloví: „sytý sytého už ani neslyší, pokud mluví o něčem jiném než o sytosti“ upozorňuje, že i přes objektivní blahobyt se v budoucnosti skrývá příliš mnoho problémů na to, aby na ně politika mohla rezignovat. Ohlíží se za ideologiemi nacismu a komunismu, přičemž upozorňuje, že jejich možný návrat není otázkou přesných forem známých z historie, ale návratem principů a postupů ve formách zcela nových. V konfrontaci se stále mediálně připomínanou ekonomickou krizí definuje zamlčovanou krizi evropské integrace, která je zcela objektivní skutečností. Vzhledem k tomu, že se ovšem integrační proces stal skutečnou novodobou ideologií, jsou zcela reálné problémy doposud bagatelizovány a nereflektovány.

Na závěr se autor zamýšlí nad aktuálními výzvami politiky v podkapitole „Jak se vrátí politika“. Kráčí od demografického poklesu Evropy, přes energetické problémy, imigraci, krizi sociálního státu až ke ztrátě soukromí či dalším bolestivým tématům evropské společnosti. Klade čtenáři otázky, v kvalifikovaných zjednodušeních ovšem nenechává témata utopit v laciné triviálnosti. Vytváří tak inspirativní práci, která v tom dobrém slova smyslu překračuje hranice politologie. I při své aktuálnosti je hluboce zakotvena v obecných principech správy věcí veřejných. V tomto spojení konkrétního a obecného spatřuji jednu z největších předností této práce. Prostě kniha o politice, jaká má být.